Deutschordensbrüder / Teutonští rytíři
Projekt 4: Migrationsverhalten der Deutschordensbrüder aus der Ballei Thüringen (u.a. Eger- und Vogtland) im Mittelalter nach Preußen und Livland – Bearbeiter: N.N.
Die prosopographische Arbeit aus Projekt 3 soll nicht allein auf die Deutschordens-Balleien im Heiligen Römischen Reich beschränkt werden, sondern müssen auch das Migrationsverhalten der Brüde aus der Ballei Thüringen in das Deutschordensland Preußen und nach Livland (heute Polen und die baltischen Staaten) umfassen. Im Anschluss sollen die gewonnenen biographischen Daten der Ordensbrüder aus dem Vogtland ausgewertet und mit den Daten vorhergehender prosopographischer Studien zum Deutschen Orden abgeglichen werden. Für die frühe Zeit bis 1350 sind Studien erstellt worden (Scholz 1969, Wojtecki 1971, Dorna 2004, Delesłowicz 2021), die späteren Zeiten fehlen größtenteils. Aus den Balleien Thüringen und Sachsen gingen im Vergleich mit den anderen Balleien im Reich überdurchschnittlich viele Ordensbrüder nach Preußen und Livland – in der ersten Hälfte des 14. Jh. kamen mit 140 namentlich feststellbaren Ordensbrüder ein gutes Drittel des Gesamtaufkommens in den Balleien (etwa 400 landschaftlich nachweisbare Personen, vgl. Jähnig 1997, S 326f.) aus der Ballei Thüringen-Sachsen. Hier lässt sich also besonders für das Spätmittelalter ein europäischer Transfer von Menschen vom Vogtland ins Baltikum aufzeigen, der ein wirkliches Alleinstellungsmerkmal der Region ist und dem Vogtland ein ‚internationales‘ Profil im Spätmittelalter gibt, welches populärwissenschaftlich gut herausstellbar ist. Die Ordensmitglieder rekrutierten sich dabei überdurchschnittlich häufig aus dem Niederadel, der in Projekt 1 (Niederadel im Vogtland) untersucht wird, sodass hier sicherlich Synergieeffekte entstehen.
Prosopografická práce v rámci projektu 3 se nebude omezovat pouze na provincie Řádu německých rytířů ve Svaté říši římské, ale bude zahrnovat také migrační chování bratří z provincie v Durynsku do Pruska, které bylo územím Řádu německých rytířů, a do Livonska (dnešní Polsko a pobaltské státy). Následně budou získané biografické údaje o řeholnících z Vogtlandu vyhodnoceny a porovnány s údaji z předchozích prosopografických studií o Řádu německých rytířů. Studie byly vypracovány pro rané období do roku 1350 (Scholz 1969, Wojtecki 1971, Dorna 2004, Delesłowicz 2021), pozdější období však z velké části chybí. Ve srovnání s ostatními provinciemi v říši odešlo z provincie Durynsko a Sasko nadprůměrně mnoho členů řádu do Pruska a Livonska – v první polovině 14. století tvořilo 140 jmenovitě identifikovatelných členů řádu více než třetinu celkového počtu členů v provinciích (asi 400 osob, jejichž původ lze doložit, viz Jähnig 1997, s. 326f.). Zde lze tedy zejména pro pozdní středověk prokázat evropský přesun obyvatel z Vogtlandu do Pobaltí, který je skutečnou jedinečností regionu a dodává Vogtlandu „mezinárodní“ profil v pozdním středověku, který je zdůrazněn v populárně-vědeckých publikacích. Členové řádu byli nadprůměrně často rekrutováni z nižší šlechty, která je předmětem zkoumání v projektu 1 (nižší šlechta ve Vogtlandu), takže zde dochází k synergickým efektům.
